Chovná stanice holandských ovčáků a
bílých švýcarských ovčáků
LUCKY BUNCH v Nahém Újezdci

 

Standardy a historie plemen

Holandský ovčák

Země původu - Nizozemí

Celková charakteristika

      Středně velký, dobře proporcionální, dobře osvalený, výkonný, dobře vyvážená stavba těla s inteligentním výrazem a živým temperamentem. Je věrný svému majiteli, poslušný, šťastný vyhovět a vděčný, ostražitý a spolehlivý, dobrý strážce s ohromnou výdrží, bdělý, aktivní a nadaný se skutečným ovčáckým temperamentem.

Velikost

      Jeho délka těla je větší než kohoutková výška, přibližně 10:9. Kohoutková výška u psů je 57-62 cm, u fen 55-60 cm.

Variety

      Krátkosrstý, dlouhosrstý, hrubosrstý.

Pohyb

      Hladký, ohebný, dostatečně prostorný, velmi ladný.

Hlava

      Velikostí dobře odpovídající tělu, klínovitého tvaru, jemná a suchá. Čenichová partie je jen trochu delší než mozkovna, která by měla být plochá. Nosní hřbet je rovný a rovnoběžný s prodlouženou horní linií mozkovny. Stop lehce vyznačený.Těsné pysky,ploché líce. U hrubosrsté variety působí hlava opticky poněkud čtvercově.

Uši

      Spíše malé, než velké. V pohybu pevně postavené, neseny trochu kupředu a uloženy na vrchu hlavy. Trojúhelníkového tvaru, nikdy ne lžícovité.

Oči

      Tmavé, středně velké, mandlového tvaru, uložené poněkud šikmo.

Nos

      Vždy černý.

Chrup

      Funkční a úplný. Nůžkový skus. Pravidelný.

Krk

      Suchý, bez laloku, nesmí být příliš krátký a mírně stoupá z horní linie.

Trup

      Silný, žebra dobře klenutá, pružná.Hrudník hluboký, prostorný.Spodní linie hrudníku lehce stoupá v linii břicha.Hřbet je krátký, rovný a silný.Bedra pevná, nikdy ne dlouhá nebo slabá. Záď nesmí být krátká nebo spáditá.

Hrudní končetiny

      Silné, dobře osvalené, s pevnou stavbou kostí. Rovné, s pružnými nárty. Lopatky šikmo uložené. Předloktí dobře dlouhé.

Pánevní končetiny

      Rovněž silné, dobře osvalené s pevnými kostmi.Kolena a hlezna dobře zaúhlená, ale ne příliš.

Tlapy

      Uzavřené, klenuté, s elastickými pevnými polštářky tmavé barvy. Drápy vždy černé.

Ocas

      V klidu nesený dolů, zavěšený, rovný nebo lehce zatočený na úrovni hlezen. V pohybu je elegantně nesený výše, nesmí však být stočen přes hřbet nebo do strany.

Osrstění

      Krátkosrstý – Srst dosti tvrdá, hladká, uzavřená s jemnou podsadou, ne příliš krátká. Límec, kalhoty a spodní část ocasu musí být jasně vidět.
      Dlouhosrstý – Srst je pevná, uzavřená, přiléhající, bez zvlnění.Krátká srst je pouze na uších, obličejové partii a koncích končetin. Ocas, kalhoty a límec jsou velmi výrazné.
       Hrubosrstý – Srst je na celém těle hrubá, tvrdá s hustou a jemnou podsadou.Srst okolo očí musí být tvrdá a stát. Srst na mozkovně, lících a uších je méně hrubá. Horní a spodní čelist musí být dobře porostlá srstí, tak, že dělá knír a bradku. Ocas výrazně osrstěný. Dobře osrstěné kalhoty jsou žádoucí.

Barva

      Více nebo méně vysloveně žíhaná.Stříbrně nebo zlatě žíhaná ve všech odstínech. Špinavě černá horní srst není žádoucí. Upřednostňuje se černá maska. U hrubosrsté variety je zbarvení také modrošedé a pepř a sůl.

Vady

      Příliš mnoho bílé na hrudi a prstech, nebo bílá barva jinde na těle. Nos, který není černý. Sklopené nebo lžícovité ucho. Špatná barva nebo žíhání, příliš mnoho černé v horní srsti. Zatočený ocas. Ztráta zubů. Jiný než nůžkový skus.

HISTORIE PLEMENE – holandský ovčák

      V polovině 17. století, po ukončení třicetileté války, už nebyli třeba velcí a statní ovčáčtí psi, kteří by hlídali ovce a obydlí před drancujícími vojáky a dravou zvěří. Tito psi byli přivázáni a pouštěli se jen na stíhání zlodějů nebo medvědů a vlků. Evropa byla bezpečnější, chov ovcí se začal rozšiřovat a člověk potřeboval nenáročného, hbitého psa, který by pracoval samostatně, pouze na příkazy pískáním nebo pokyny rukou. Pes při hlídání a přemisťování stáda naběhal spoustu kilometrů ve všemožných podmínkách, ale téměř vždy při velmi chudé stravě. V Holandsku na neúrodných územích se kolem roku 1860 páslo přibližně 800 tisíc ovcí. Bez šikovného psa by se tehdy ovčák neobešel.
      Ke konci 19. století se o ovčácké psy začali zajímat chovatelé a oficiálně zpracovávali orientační popisy plemene. V roce 1898 se sešlo několik obdivovatelů nizozemských ovčáckých psů a založili v Utrechtu „Klub nizozemského ovčáka“ 
( Nederlandse Herdershondes Clubs – N.H.C.) a stanovili první podmínky pro další chov a upevňování plemene. V té době bylo rozlišováno šest variant podle druhu a délky srsti a podle zbarvení. Aby se docílilo zřetelného odlišení od belgických a německých ovčáků a holandský ovčák si udržel svou jedinečnost, zůstali jen tři varianty podle druhu srsti.Také se uvažovalo o tom, spojit belgického a holandského ovčáka v jedno plemeno, tzv. „ Brabantského ovčáka“. Naštěstí se tak nestalo a obě plemena se dále vyvíjela samostatně. Od počátku N.H.C. také trval na zachování pracovních vlastností plemene. Proto po velkém úbytku ovcí pracovali holandští ovčáci jako stopaři a hlídači u armády a policie. Pro svou vrozenou rychlost a obratnost byly též vynikajícími sportovními psy.

      Dvě světové války znamenaly pro chov holandského ovčáka velké ztráty a dlouhosrstá varianta téměř vymizela. V šedesátých letech však byla chovatelská činnost obnovena a chov čistokrevných holandských ovčáků se začal řídit podle nového standardu s upřesněnými barvami všech třech variant a v roce 1960 bylo plemeno uznáno FCI. 

Holandský ovčák krátkosrstý – Chov v ČR 

      Holandský ovčák není téměř vůbec rozšířen mimo svou domovinu. Možná na tom má svůj podíl i to, že se velmi podobá belgickým ovčákům, někde je s nimi i zaměňován.
        První holandští ovčáci v ČR byli hrubosrstí.
      Až teprve v roce 1994 k nám byla dovezena první krátkosrstá fena Gabie v.d. Passchin. Fena měla vynikající sílu kostry,byla výborně zaúhlená a vzhledem k poněkud delší stavbě těla měla i vynikající mechaniku pohybu. Dá se tedy říci, že to byla výborná představitelka plemene a dnes již víme, že i perfektní zakladatelka chovu. V roce 1997 byla poprvé kryta v Holandsku pracovním psem Josco v.d. Vastenow a odchovala šest velmi perspektivních štěňat.
      Holandští ovčáci krátkosrstí jsou v České republice jen krátce, ale zato jsou výborných kvalit, jak exteriérových tak pracovních. Svědčí o tom nejen úspěch na výstavách po celé Evropě, ale hlavně práce u policie, vězeňské služby a také výborné sportovní výkony.

Holandský ovčák

popis podle Velkého obrazového lexikonu, autor Esther Verhoef - Verhallen

Vlastnosti :

Holandský ovčák je vysoce inteligentní, tvrdý, věcný a aktivní pes. Velmi se váže na svého pána a členy rodiny. Je přítulný, poslušný a rád pracuje. Chová se pozorně a ostražitě. Při hrozícím nebezpečí štěká, za svou rodinu by šel do ohně. Krátkosrstí ovčáci se se zdají být prudší a tvrdší, zatímco hrubosrstí a dlouhosrstí jsou většinou citlivější a rozvážnější.

Společenská charakteristika :

Holandský ovčák vychází vcelku dobře s ostatními psy. I když si podržel určitou míru loveckého instinktu, vyrůstá-li od štěněte s kočkami a jinými domácími zvířaty, pak není jejich další soužití problém. S dětmi vychází dobře, pokud psa respektují a nedráždí jej. Nežádoucí návštěvníky ovčák nepustí dál, zatímco rodinné známé vítá s nefalšovanou radostí.

Péče :

srst krátkosrstých variet není náročná na údržbu. jednou týdně ji vykartáčujeme hřeblem nebo kartáčem. V období línání kartáčujeme srst častěji, aby se odstranily vypadané chlupy. Drápy udržujeme krátké.

Výchova :

Holandský ovčák je inteligentní, ochotný pracovat a rád se učí. Povely má v malíčku rychle. Krátkosrstý ovčák se vydrží soustředit déle než dlouhosrstí a hrubosrstí ovčáci.

Pohyb :

nechejte svého ovčáka pravidelně vyběhat někde na louce, klusáním cedle kola také vybije svou energii. Uvědomte si, že holandský ovčák pro Vás chce něco dělat, chce pracovat. Věnujte alespoň dvakrát týdně půl hodiny cvičení poslušnosti, aportování a jiným činnostem. prospěje to duševní a tělesné rovnováze Vašeho psa.

Možnosti využití :

Holandský ovčák se dobře uplatňuje v psích sportech - v poslušnosti a obratnosti. Pro drezúru je vhodnější krátkosrstá varianta.


 

Bílý švýcarský ovčák

(Berger Blanc Suisse)

Země původu - Švýcarsko

Datum publikace platného původního standardu : 26.11. 2002

      Využití: rodinný a společenský pes, vysloveně milující děti, pozorný hlídač, přátelský a učenlivý pracovní pes.

      Klasifikace FCI: Skupina 1 – ovčácká, pastevecká a honácká plemena (s výjimkou švýcarských salašnických psů)
                                  Sekce 1 - ovčáci (bez zkoušky z výkonu)

Krátký historický přehled

      Z bílých ovčáků se v Kanadě a Americe postupně vyvinulo samostatné plemeno. Na počátku 70. let byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Za praotce plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa „Lobo“, který se narodil 5. 3.1966. Jedinci ze spojení tohoto psa registrovaného ve Švýcarsku a dalších importovaných jedinců z USA a Kanady se postupně rozšířili po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Jejich čistokrevný chov trvá již řadu generací. Od června 1991 jsou vedeni jako nové plemeno v příloze plemenné knihy Švýcarska (SHSB).

Celkový vzhled

      Silný, dobře osvalený, středně velký, s postavenýma ušima, s patrovou srstí nebo s dlouhou patrovou srstí, bílý ovčácký pes obdélníkového formátu se středně těžkou kostrou, elegantní a harmonické postavy.

Důležité proporce

  • mírně dlouhý formát, poměr délky trupu ( od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu ) ke kohoutkové výšce je 12:10

  • vzdálenost od stopu ke špičce nosní houby je nepatrně větší než od stopu k týlnímu hrbolku

Chování / Povaha

      Temperamentní, bez nervozity, pozorná a ostražitá, k cizím někdy poněkud zdrženlivá, nikdy ne bázlivá nebo agresivní.

HLAVA

      Silná, suchá a jemně modelovaná, ladící s tělem. Při pohledu shora a ze strany klínovitá. Horní linie mozkovny a tlamy jsou rovnoběžné.

Mozkovna

      Lebka: jen málo klenutá, se znatelnou rýhou uprostřed.
      Stop: nepatrně vyjádřený, ale zřetelný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

       Nosní houba: středně veliká, černý pigment je žádoucí. Lze tolerovat světlejší skvrny na čenichu nebo zesvětlalou nosní houbu.
       Tlama: silná a v poměru k mozkovně přiměřeně dlouhá, nosní hřbet a dolní linie tlamy jsou rovné, k čenichu se lehce zužující

      Pysky: suché, dobře přilehlé, pokud možno celé černé
      Čelisti / zuby: silný a úplný nůžkový skus. Zuby musí být v čelisti postaveny kolmo.
      Oči: středně velké, mandlového tvaru, lehce šikmo vsazené. Barva hnědá až tmavě hnědá. Víčka dobře přilehlá, černé okraje víček jsou žádostí.
      Uši: vysoko nasazené, nesené dobře vzpřímené, rovnoběžně.Ušní boltce směřují kupředu, trojúhelníkovitého tvaru, nahoře lehce zaoblené.
    Krk: středně dlouhý, dobře osvalený , harmonicky navazující na trup. Bez laloku. Elegantně klenutá šíje plynule, bez přerušení, přechází od přiměřeně vysoko nesené hlavy ke kohoutku.

TĚLO

      Silné, dobře osvalené, středně dlouhé.

      Kohoutek: zdůrazněný.
      Hřbet: rovný, pevný.
      Bedra: silně osvalená.
      Záď: dlouhá, středně široká, k ocasu lehce spadající.
    Hrudník: nepříliš široký, hluboký (cca půlka kohoutkové výšky), sahající až k loktům, oválný, sahající daleko dozadu za hrudní koš. Výrazné předhrudí.
      Břicho a slabiny: napnuté, štíhlé slabiny. Břišní linie lehce vtažená.
    Ocas: hustě osrstěný, šavlovitý, ke špičce se zužující. Spíše nízko nasazený, sahající minimálně k hlezennímu kloubu. V klidu visí nebo je v dolní třetině lehce zahnutý. Za pohybu nesený výše, ale nikdy nad hřbetní linií.
      Končetiny: silné, šlachovité, středně těžké.
      Hrudní končetiny: při pohledu zepředu jsou rovné, lehce jen přiměřeně šíroce postavené, při pohledu ze strany dobře zaúhlené.
   Plece: dlouhé s šikmo posazenou, dobře zaúhlenou lopatkou. Celé plece jsou dobře osvaleny.
      Nadloktí: dostatečně dlouhé, silně osvalené.
      Loket: dobře přilehlý k tělu.
      Předloktí: dlouhé, rovné, šlachovité.
      Nadprstí: pevné, mírně prohnuté.
      Pánevní končetiny: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, postoj není příliš široký , ze strany dobře zaúhlené.
      Stehno: středně dlouhé, dobře osvalené.
      Bérec: středně dlouhý, šikmý s pevnou kostí, dobře osvalený.
      Hlezno: silné, dobře úhlené.
      Nárt: středně dlouhý, rovný, šlachovitý, paspárky musí být odstraněny (kromě zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno).
    Tlapy
: oválné, pevné, stabilní, vzadu o něco delší než vpředu. Prsty sevřené a dobře klenuté. Pevné, odolné, černé polštářky tlap, tmavé drápy jsou předností.

       Pohyb: rytmický průběh pohybu, pohyb stejnoměrný, plynulý a vytrvalý. Hrudní končetiny dosahují daleko dopředu, silný posuv zezadu, klus prostorný a lehký.

       Kůže: bez faldů, tmavě pigmentovaná.
     Osrstění: středně dlouhá, hustá a dobře přilehlá patrová srst nebo dlouhá patrová srst, bohatá podsada krytá silnými, rovnými pesíky. Krátká srst je na tlamě, obličejové části hlavy a přední části běhů.Na šíji a zadní straně běhů je srst poněkud delší. Lehce zvlněná, tvrdá srst je přípustná.
      Barva: bílá

VELIKOST A HMOTNOST

Kohoutková výška

psi 60 - 66 cm
feny 55 - 61 cm

Hmotnost

psi 30 – 40 kg
feny 25 – 35 kg

Pokud je zvíře harmonické, malá odchylka (nahoru, dolů) není vyloučena.

Chyby

      Každá odchylka od standardu je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.

LEHKÉ VADY

  • slabé divoké zbarvení (slabé nažloutlé nebo tříslové odstíny) na špičkách uší, hřbetě a horní straně ocasu

  • úbytek pigmentu na čenichu tvořící skvrny, na pyscích a nebo víčkách

TĚŽKÉ VADY

  • zjevné vady postavy, příliš krátký rámec těla (kvadratický formát)
  • nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz
  • chybějící více než 2x P1 ( na M3 se nebere zřetel)
  • svěšené, klopené, zalomené ucho
  • silně spáditá hřbetní linie
  • zatočený ocas, zalomený ocas, ocas vychýlený do strany, háček
  • jemná, hedvábná krycí srst, vlnitá, kudrnatá, otevřená srst, vysloveně dlouhá srst bez podsady
  • výrazné divoké zbarvení (výrazné nažloutlé nebo tříslové zbarvení) na uších , hřbetě, horní straně ocasu.

VYŘAZUJÍCÍ VADY

  • bojácnost nebo agresivita
  • jedno nebo obě oči modré, vystouplé oči
  • entropium, ektropium
  • předkus, podkus, zkřížený skus
  • úplná depigmentace čenichu, pysků a nebo očních víček
  • úplná depigmentace kůže a polštářků
  • albinismus.

      Poznámka : psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.