Standardy a historie plemen
Holandský ovčák
Země původu - Nizozemí
Celková charakteristika
Středně
velký, dobře proporcionální, dobře
osvalený, výkonný, dobře vyvážená
stavba těla s inteligentním výrazem a živým
temperamentem. Je věrný svému majiteli,
poslušný, šťastný vyhovět a vděčný,
ostražitý a spolehlivý, dobrý strážce s
ohromnou výdrží, bdělý, aktivní a
nadaný se skutečným ovčáckým temperamentem.
Velikost
Jeho délka těla je větší než
kohoutková výška, přibližně 10:9. Kohoutková výška u psů je 57-62 cm, u fen
55-60 cm.
Variety
Krátkosrstý, dlouhosrstý, hrubosrstý.
Pohyb
Hladký, ohebný, dostatečně prostorný, velmi
ladný.
Hlava
Velikostí dobře odpovídající tělu,
klínovitého tvaru, jemná a suchá.
Čenichová partie je jen trochu delší než mozkovna,
která by měla být plochá. Nosní hřbet je
rovný a rovnoběžný s prodlouženou horní
linií mozkovny. Stop lehce vyznačený.Těsné
pysky,ploché líce. U hrubosrsté variety
působí hlava opticky poněkud čtvercově.
Uši
Spíše malé, než velké. V
pohybu pevně postavené, neseny trochu kupředu a uloženy na vrchu hlavy.
Trojúhelníkového tvaru, nikdy ne lžícovité.
Oči
Tmavé, středně velké, mandlového tvaru,
uložené poněkud šikmo.
Nos
Vždy černý.
Chrup
Funkční a úplný. Nůžkový skus. Pravidelný.
Krk
Suchý, bez laloku, nesmí být příliš krátký
a mírně stoupá z horní linie.
Trup
Silný, žebra dobře klenutá, pružná.Hrudník
hluboký, prostorný.Spodní linie hrudníku
lehce stoupá v linii břicha.Hřbet je krátký,
rovný a silný.Bedra pevná, nikdy ne dlouhá
nebo slabá. Záď nesmí být
krátká nebo spáditá.
Hrudní končetiny
Silné, dobře osvalené, s pevnou stavbou kostí.
Rovné, s pružnými nárty. Lopatky šikmo
uložené. Předloktí dobře dlouhé.
Pánevní končetiny
Rovněž silné, dobře osvalené s
pevnými kostmi.Kolena a hlezna dobře zaúhlená, ale ne příliš.
Tlapy
Uzavřené, klenuté, s elastickými pevnými
polštářky tmavé barvy. Drápy vždy černé.
Ocas
V klidu nesený dolů, zavěšený,
rovný nebo lehce zatočený na úrovni hlezen. V pohybu je elegantně nesený výše,
nesmí však být stočen přes hřbet nebo do strany.
Osrstění
Krátkosrstý
– Srst dosti tvrdá, hladká, uzavřená s
jemnou podsadou, ne příliš krátká.
Límec, kalhoty a spodní část ocasu musí
být jasně vidět.
Dlouhosrstý
– Srst je pevná, uzavřená,
přiléhající, bez
zvlnění.Krátká srst je pouze na
uších, obličejové partii a koncích
končetin. Ocas, kalhoty a límec jsou velmi výrazné.
Hrubosrstý
– Srst je na celém těle hrubá, tvrdá s
hustou a jemnou podsadou.Srst okolo očí musí být
tvrdá a stát. Srst na mozkovně, lících a
uších je méně hrubá. Horní a
spodní čelist musí být dobře porostlá
srstí, tak, že dělá knír a bradku. Ocas
výrazně osrstěný. Dobře osrstěné kalhoty jsou
žádoucí.
Barva
Více nebo méně vysloveně
žíhaná.Stříbrně nebo zlatě žíhaná ve
všech odstínech. Špinavě černá horní
srst není žádoucí. Upřednostňuje se černá
maska. U hrubosrsté variety je zbarvení také
modrošedé a pepř a sůl.
Vady
Příliš mnoho bílé na hrudi a prstech, nebo
bílá barva jinde na těle. Nos, který není
černý. Sklopené nebo lžícovité ucho.
Špatná barva nebo žíhání,
příliš mnoho černé v horní srsti.
Zatočený ocas. Ztráta zubů. Jiný než
nůžkový skus.
HISTORIE PLEMENE – holandský ovčák
V
polovině 17. století, po ukončení třicetileté
války, už nebyli třeba velcí a statní
ovčáčtí psi, kteří by hlídali ovce a
obydlí před drancujícími vojáky a dravou
zvěří. Tito psi byli přivázáni a pouštěli
se jen na stíhání zlodějů nebo medvědů a vlků.
Evropa byla bezpečnější, chov ovcí se začal
rozšiřovat a člověk potřeboval nenáročného,
hbitého psa, který by pracoval samostatně, pouze na
příkazy pískáním nebo pokyny rukou. Pes při
hlídání a přemisťování stáda
naběhal spoustu kilometrů ve všemožných
podmínkách, ale téměř vždy při velmi chudé
stravě. V Holandsku na neúrodných územích
se kolem roku 1860 páslo přibližně 800 tisíc ovcí.
Bez šikovného psa by se tehdy ovčák
neobešel.
Ke konci 19. století se o ovčácké psy začali
zajímat chovatelé a oficiálně zpracovávali orientační popisy plemene. V roce 1898
se sešlo několik obdivovatelů nizozemských ovčáckých psů a
založili v Utrechtu „Klub nizozemského ovčáka“
( Nederlandse Herdershondes Clubs – N.H.C.) a stanovili
první podmínky pro další chov a
upevňování plemene. V té době bylo
rozlišováno šest variant podle druhu a
délky srsti a podle zbarvení. Aby se docílilo
zřetelného odlišení od belgických a
německých ovčáků a holandský ovčák si
udržel svou jedinečnost, zůstali jen tři varianty podle druhu
srsti.Také se uvažovalo o tom, spojit belgického a
holandského ovčáka v jedno plemeno, tzv. „
Brabantského ovčáka“. Naštěstí se tak
nestalo a obě plemena se dále vyvíjela samostatně. Od
počátku N.H.C. také trval na zachování
pracovních vlastností plemene. Proto po velkém
úbytku ovcí pracovali holandští
ovčáci jako stopaři a hlídači u armády a policie.
Pro svou vrozenou rychlost a obratnost byly též
vynikajícími sportovními psy.
Dvě světové
války znamenaly pro chov holandského ovčáka
velké ztráty a dlouhosrstá varianta téměř
vymizela. V šedesátých letech však byla
chovatelská činnost obnovena a chov čistokrevných
holandských ovčáků se začal řídit podle
nového standardu s upřesněnými barvami všech třech
variant a v roce 1960 bylo plemeno uznáno FCI.
Holandský ovčák krátkosrstý – Chov v ČR
Holandský ovčák není téměř
vůbec rozšířen mimo svou domovinu. Možná na tom má svůj podíl i to, že se velmi
podobá belgickým ovčákům, někde je s nimi i zaměňován.
První holandští ovčáci v ČR byli hrubosrstí.
Až teprve v roce 1994 k
nám byla dovezena první krátkosrstá fena
Gabie v.d. Passchin. Fena měla vynikající sílu
kostry,byla výborně zaúhlená a vzhledem k poněkud
delší stavbě těla měla i vynikající
mechaniku pohybu. Dá se tedy říci, že to byla
výborná představitelka plemene a dnes již víme, že
i perfektní zakladatelka chovu. V roce 1997 byla poprvé
kryta v Holandsku pracovním psem Josco v.d. Vastenow a odchovala
šest velmi perspektivních štěňat.
Holandští ovčáci krátkosrstí jsou v České
republice jen krátce, ale zato jsou výborných kvalit, jak exteriérových tak
pracovních. Svědčí o tom nejen úspěch na výstavách po celé Evropě, ale hlavně
práce u policie, vězeňské služby a také výborné sportovní výkony.
Holandský ovčák
popis podle Velkého obrazového lexikonu, autor Esther Verhoef - Verhallen
Vlastnosti :
Holandský ovčák je
vysoce inteligentní, tvrdý, věcný a aktivní
pes. Velmi se váže na svého pána a členy rodiny.
Je přítulný, poslušný a rád pracuje.
Chová se pozorně a ostražitě. Při hrozícím
nebezpečí štěká, za svou rodinu by šel do
ohně. Krátkosrstí ovčáci se se zdají
být prudší a tvrdší, zatímco
hrubosrstí a dlouhosrstí jsou většinou
citlivější a rozvážnější.
Společenská charakteristika :
Holandský ovčák
vychází vcelku dobře s ostatními psy. I když si
podržel určitou míru loveckého instinktu,
vyrůstá-li od štěněte s kočkami a jinými
domácími zvířaty, pak není jejich
další soužití problém. S dětmi
vychází dobře, pokud psa respektují a
nedráždí jej. Nežádoucí
návštěvníky ovčák nepustí
dál, zatímco rodinné známé
vítá s nefalšovanou radostí.
Péče :
srst krátkosrstých
variet není náročná na údržbu. jednou
týdně ji vykartáčujeme hřeblem nebo kartáčem. V
období línání kartáčujeme srst
častěji, aby se odstranily vypadané chlupy. Drápy
udržujeme krátké.
Výchova :
Holandský ovčák je
inteligentní, ochotný pracovat a rád se
učí. Povely má v malíčku rychle.
Krátkosrstý ovčák se vydrží soustředit
déle než dlouhosrstí a hrubosrstí ovčáci.
Pohyb :
nechejte svého ovčáka
pravidelně vyběhat někde na louce, klusáním cedle kola
také vybije svou energii. Uvědomte si, že holandský
ovčák pro Vás chce něco dělat, chce pracovat. Věnujte
alespoň dvakrát týdně půl hodiny cvičení
poslušnosti, aportování a jiným činnostem.
prospěje to duševní a tělesné rovnováze
Vašeho psa.
Možnosti využití :
Holandský ovčák se
dobře uplatňuje v psích sportech - v poslušnosti a
obratnosti. Pro drezúru je vhodnější
krátkosrstá varianta.
Bílý švýcarský ovčák
(Berger Blanc Suisse)

Země původu - Švýcarsko
Datum publikace platného původního standardu : 26.11. 2002
Využití: rodinný a
společenský pes, vysloveně milující děti, pozorný hlídač, přátelský a
učenlivý pracovní pes.
Klasifikace FCI: Skupina
1 – ovčácká, pastevecká a
honácká plemena (s výjimkou
švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 - ovčáci (bez zkoušky z výkonu)
Krátký historický přehled
Z bílých
ovčáků se v Kanadě a Americe postupně vyvinulo samostatné
plemeno. Na počátku 70. let byli první jedinci tohoto
plemene importováni do Švýcarska. Za praotce
plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa
„Lobo“, který se narodil 5. 3.1966. Jedinci ze
spojení tohoto psa registrovaného ve
Švýcarsku a dalších importovaných
jedinců z USA a Kanady se postupně rozšířili po
celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu.
Jejich čistokrevný chov trvá již řadu generací. Od
června 1991 jsou vedeni jako nové plemeno v příloze
plemenné knihy Švýcarska (SHSB).
Celkový vzhled
Silný,
dobře osvalený, středně velký, s postavenýma
ušima, s patrovou srstí nebo s dlouhou patrovou
srstí, bílý ovčácký pes
obdélníkového formátu se středně těžkou
kostrou, elegantní a harmonické postavy.
Důležité proporce
-
mírně dlouhý formát, poměr délky trupu ( od vrcholu
ramenního kloubu k sedacímu hrbolu ) ke kohoutkové výšce je 12:10
-
vzdálenost od stopu ke špičce nosní houby je nepatrně
větší než od stopu k týlnímu hrbolku
Chování / Povaha
Temperamentní, bez
nervozity, pozorná a ostražitá, k cizím někdy poněkud zdrženlivá, nikdy ne
bázlivá nebo agresivní.
HLAVA
Silná, suchá
a jemně modelovaná, ladící s tělem. Při pohledu shora a ze strany klínovitá.
Horní linie mozkovny a tlamy jsou rovnoběžné.
Mozkovna
Lebka: jen málo klenutá, se znatelnou rýhou
uprostřed.
Stop: nepatrně vyjádřený, ale zřetelný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba:
středně veliká, černý pigment je žádoucí. Lze tolerovat světlejší skvrny na
čenichu nebo zesvětlalou nosní houbu.
Tlama: silná a v poměru
k mozkovně přiměřeně dlouhá, nosní hřbet a dolní linie tlamy jsou rovné,
k čenichu se lehce zužující
Pysky: suché, dobře přilehlé,
pokud možno celé černé
Čelisti / zuby: silný a úplný
nůžkový skus. Zuby musí být v čelisti postaveny kolmo.
Oči: středně velké, mandlového
tvaru, lehce šikmo vsazené. Barva hnědá až tmavě hnědá. Víčka dobře přilehlá,
černé okraje víček jsou žádostí.
Uši: vysoko nasazené, nesené
dobře vzpřímené, rovnoběžně.Ušní boltce směřují kupředu,
trojúhelníkovitého tvaru, nahoře lehce zaoblené.
Krk: středně dlouhý, dobře osvalený ,
harmonicky navazující na trup. Bez laloku. Elegantně klenutá šíje plynule, bez
přerušení, přechází od přiměřeně vysoko nesené hlavy ke kohoutku.
TĚLO
Silné, dobře osvalené,
středně dlouhé.
Kohoutek:
zdůrazněný.
Hřbet: rovný, pevný.
Bedra: silně osvalená.
Záď: dlouhá, středně široká,
k ocasu lehce spadající.
Hrudník:
nepříliš široký, hluboký (cca půlka
kohoutkové výšky), sahající až
k loktům, oválný, sahající daleko
dozadu za hrudní koš. Výrazné
předhrudí.
Břicho a slabiny: napnuté,
štíhlé slabiny. Břišní linie lehce vtažená.
Ocas: hustě
osrstěný, šavlovitý, ke špičce se
zužující. Spíše nízko
nasazený, sahající minimálně
k hlezennímu kloubu. V klidu visí nebo je
v dolní třetině lehce zahnutý. Za pohybu
nesený výše, ale nikdy nad hřbetní
linií.
Končetiny: silné, šlachovité, středně
těžké.
Hrudní končetiny: při pohledu
zepředu jsou rovné, lehce jen přiměřeně šíroce postavené, při pohledu ze strany
dobře zaúhlené.
Plece: dlouhé s šikmo posazenou,
dobře zaúhlenou lopatkou. Celé plece jsou dobře osvaleny.
Nadloktí: dostatečně dlouhé,
silně osvalené.
Loket: dobře přilehlý k tělu.
Předloktí: dlouhé, rovné,
šlachovité.
Nadprstí: pevné, mírně prohnuté.
Pánevní končetiny: při pohledu
zezadu rovné a rovnoběžné, postoj není příliš široký , ze strany dobře
zaúhlené.
Stehno: středně dlouhé, dobře
osvalené.
Bérec: středně dlouhý, šikmý
s pevnou kostí, dobře osvalený.
Hlezno: silné, dobře úhlené.
Nárt: středně dlouhý, rovný,
šlachovitý, paspárky musí být odstraněny (kromě zemí, kde je jejich
odstraňování zakázáno).
Tlapy: oválné, pevné, stabilní,
vzadu o něco delší než vpředu. Prsty sevřené a dobře klenuté. Pevné, odolné,
černé polštářky tlap, tmavé drápy jsou předností.
Pohyb: rytmický
průběh pohybu, pohyb stejnoměrný, plynulý a
vytrvalý. Hrudní končetiny dosahují daleko
dopředu, silný posuv zezadu, klus prostorný a
lehký.
Kůže: bez faldů, tmavě pigmentovaná.
Osrstění:
středně dlouhá, hustá a dobře přilehlá
patrová srst nebo dlouhá patrová srst,
bohatá podsada krytá silnými, rovnými
pesíky. Krátká srst je na tlamě, obličejové
části hlavy a přední části běhů.Na
šíji a zadní straně běhů je srst poněkud
delší. Lehce zvlněná, tvrdá srst je
přípustná.
Barva: bílá

VELIKOST A HMOTNOST
Kohoutková výška
psi 60 - 66 cm
feny 55 - 61 cm
Hmotnost
psi 30 – 40 kg
feny 25 – 35 kg
Pokud je zvíře harmonické, malá odchylka (nahoru, dolů) není
vyloučena.
Chyby
Každá odchylka od standardu je
považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm
odchylky.
LEHKÉ VADY
-
slabé divoké zbarvení (slabé nažloutlé nebo tříslové
odstíny) na špičkách uší, hřbetě a horní straně ocasu
-
úbytek pigmentu na čenichu tvořící skvrny, na pyscích a
nebo víčkách
TĚŽKÉ VADY
- zjevné vady postavy, příliš krátký rámec těla (kvadratický formát)
- nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz
- chybějící více než 2x P1 ( na M3 se nebere zřetel)
- svěšené, klopené, zalomené ucho
- silně spáditá hřbetní linie
- zatočený ocas, zalomený ocas, ocas vychýlený do strany, háček
- jemná, hedvábná krycí srst, vlnitá, kudrnatá, otevřená srst, vysloveně
dlouhá srst bez podsady
- výrazné divoké
zbarvení (výrazné nažloutlé nebo
tříslové zbarvení) na uších ,
hřbetě, horní straně ocasu.
VYŘAZUJÍCÍ VADY
- bojácnost nebo agresivita
- jedno nebo obě oči modré, vystouplé oči
- entropium, ektropium
- předkus, podkus, zkřížený skus
- úplná depigmentace čenichu, pysků a nebo očních víček
- úplná depigmentace kůže a polštářků
- albinismus.
Poznámka : psi musí vykazovat dvě
viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
|